Čtyři barvy jistoty — jak Pásek přiznává, co doopravdy ví

Stará usedlost není pravoúhlá. Stěny se za sto let naklonily, omítka nabalila centimetry a „rovná" zeď je rovná jen z dálky. Aplikace, která vám u takového domu ukáže plochu na dvě desetinná místa bez dalšího komentáře, vám lže do očí.

Pásek to dělá jinak: každá míra si nese svůj původ a svou nejistotu. Obojí vidíte na první pohled — podle barvy.

Odkud míra pochází

• Zelená — měřeno. Doměřili jste pásmem nebo laserem. Nejvyšší důvěra, tolerance ±0,5 %.
• Žlutá — LiDAR. Hodnota ze skenu. Skvělá na celek, ale hrany zaoblí; počítejte s ±2 %.
• Červená — odhad. Zadáno od oka nebo dopočteno. Tolerance ±10 % a barva, která křičí „ověřit".
• Modrá — katastr. Převzato z veřejných dat. Orientační podklad, ne vytyčení hranic.

Ruční míra má vždy přednost: když přeměříte stěnu pásmem, sken se jí podřídí a míra se zamkne. Další přepočet skenů ji už nepřepíše.

Jak se nejistota sčítá

Tolerance není nálepka, je to matematika. Pásek chyby poctivě propaguje:

• Plocha = šířka × délka → relativní chyby se sčítají. Stěna ±0,5 % krát stěna ±0,7 % dá plochu ±1,2 %.
• Obvod = součet stran → sčítají se absolutní chyby jednotlivých stran.
• Souhrn místnosti se řídí nejhorší mírou v ní — jeden odhad od oka stáhne jistotu celé místnosti.

Výsledek čtete přímo v plánu: 21,4 m² ±1,2 %. Číslo a hned vedle, jak moc mu věřit.

K čemu to je

Při plánování rekonstrukce rozhoduje, jestli kupujete podlahu na 21 m², nebo „tak nějak na pokoj". Přiznaná tolerance říká, kolik si vzít rezervy — a kterou stěnu se vyplatí doměřit, než objednáte materiál.

Pásek je orientační nástroj. Pro úřední dokumentaci nebo vytyčení hranic potřebujete geodeta — a to vám žádná aplikace neodpáře.

Tahle přiznaná nejistota je červená nit celého Pásku — od skenu místnosti po reálné, nenarovnané úhly. Tím zatím deník stavby uzavíráme. Díky, že čtete — a kdykoliv nám napište, co byste v Pásku chtěli vidět dál.