Z místností celá budova

Jedna místnost je dílčí úspěch. Dům ale není místnost — je to obývák, kuchyně, chodba, ložnice a koupelna, které na sebe musí navazovat. A právě skládání je technicky nejtěžší část celého zaměřování.

Proč to není samozřejmé

Když skenujete místnost po místnosti, každý sken si žije ve svém vlastním souřadném systému. Telefon neví, že kuchyň je „vlevo od obýváku" — pro něj jsou to dva nezávislé světy. Poskládat je vedle sebe je úloha, kterou ani Apple oficiálně neřeší: relokalizace mezi oddělenými skeny je křehká a nespolehlivá.

Pásek na to jde dvěma cestami a obě používá tam, kde dávají smysl.

Když to jde najednou

Moderní iPhony (s iOS 17) umí sken plynule navázat: dojdete dveřmi do další místnosti a kamera přitom zůstane živá. Díky tomu telefon nepřetržitě ví, kde je — a místnosti se poskládají do společného prostoru samy. Klíčové bylo nechat kameru mezi místnostmi svítit; jakmile zhasne, sledování se ztratí a navázání se rozpadne. Tahle drobnost nás stála pár přepsání.

Když je potřeba lidská ruka

Někdy místnost doskenujete dodatečně — jiný den, samostatně. Pak nastupuje ruční skládání: v plánu patra místnost chytnete, posunete na své místo a za úchyt volně otočíte. Žádný automat, který by hádal — vy víte nejlíp, že koupelna je za chodbou vlevo.

Z hotového patra pak vznikne nejen 2D půdorys, ale i prostorový model celé budovy — všechny místnosti najednou, ve správných vzájemných polohách.

Pásek je orientační nástroj, ne geodetické zaměření.

Příště se na ten 3D model podíváme zblízka — a projdeme si dům i v rozšířené realitě.